Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cyklobusem na Šumavu

2. 2. 2008

českých a moravských kopců, kterým říkáme „hory", je mezi cyklisty asi nejvíc oblíbená Šumava. Důvod? Vrcholová část Šumavy je místy až překvapivě plochá a cyklotrasy proto nemusí překonávat drastická převýšení; bývalé vojenské silničky v dřívějším pohraničním pásmu jsou pro kolo jako stvořené, a konečně je tu dobrá návaznost na síť kvalitních německých cyklotras. Zjistěte, co by cykloturisté na Šumavě určitě neměli minout.

Pohodlně k prameni Vltavy

Okruh kolem pramene nejdelší české řeky je tak snadný, že kdejaká trasa v Polabí dá víc zabrat - ale pozor, tady jsme skoro o kilometr výš! Vyjedeme z Kvildy a až k prameni Vltavy (trasa č. 1041, 6 km) sice vytrvale stoupáme, ale sklon je více než mírný. Teprve při výšvihu do sedla Černé hory (1 270 m) o sobě nadmořské metry dají trochu vědět, ale odměnou je následující tříkilometrový sjezd ke Ptačí nádrži. Lesní asfaltka (cyklotrasa 1042) nás pak přivede do Filipovy Hutě. Z horní části této osady si za dobrého počasí můžeme vychutnat krásný výhled na typický dvojvrcholek Roklanu (Rachel, 1 453 m) v Německu - není na Šumavě mnoho krásnějších vyhlídek. Trasa 1042 nás posléze přivede lesní silničkou do Horské Kvildy, kde je i možnost občerstvení. Zpět do Kvildy se vracíme po silnici a cestu si můžeme zpestřit krátkou odbočkou na Jezerní slať.

Celkem ujedeme asi 25 km, trasu zvládnou i děti. Potřebné je horské nebo trekové kolo.

Vyhlídka, kterou si musíme zasloužit

Mezi několik šumavských vrcholů, na které vedou asfaltové cesty, patří i dominantní vrch Pancíř (1 214 m) v západní části pohoří. Vyrazit vzhůru můžeme z pohraničního městečka Železné Rudy, ale úplná procházka růžovým sadem to nebude - přece jen, čeká nás převýšení skoro 500 metrů. Nejprve sledujeme silnici směr Hojsova Stráž; zprvu mírné stoupání za odbočkou k nádraží Špičák přitvrdí a na Špičáckém sedle (973 m) už máme skoro polovinu kopce za sebou.

V sedle opouštíme veřejnou silnici a držíme se cyklotrasy č. 2100. Nadmořské metry přibývají s různící se intenzitou, pod lanovkou jedeme dokonce chvíli po rovině a nejprudších je posledních pár desítek metrů k horské chatě na Pancíři. Občerstvení přijde určitě vhod, v chatě lze vystoupit i na vyhlídkovou plošinu - za pěkného počasí určitě doporučujeme.

Z Pancíře sjedeme zpět asi 2 kilometry k velkému hotelu Hofmanky a pokračujeme po zelené pěší značce ve směru Gerlova Huť. Kousek jedeme po evropské rozvodnici, na loukách pod námi totiž sbírá své vody říčka Řezná (Regen), která směřuje do Dunaje, zatímco krajina vlevo od nás má sklon do povodí Křemelné a patří tedy k úmoří Severního moře. Až k bývalé Gerlově Huti mírně klesáme, místy trošku náročnějším terénem.

Z Gerlovy Hutě sjedeme do Železné Rudy buď přímo po silnici (pozor na auta - hlavní tah do Německa), nebo se přidržíme o trochu delší cyklotrasy č. 2120. Celkem jsme ujeli něco přes 20 poctivých kilometrů.

Svojše, pojem mezi silničáři

Schwarzenberský plavební kanálSvojše, jinak bezvýznamná osada nedaleko Kašperských Hor, je pojmem nejenObrazek mezi šumavskými cyklisty: jde totiž o jediné lidské sídlo na nejobávanějším stoupání na Šumavě, které vede z údolí Otavy na planinu u Zhůří. Jezdí se tudy každoročně v září i proslulý závod Král Šumavy, ale se „Svojšemi" se samozřejmě můžeme poprat kdykoli.

Vyjíždíme z malebné obce Rejštejna sevřené v hlubokém údolí Otavy. Vlastní kopec začíná u rozcestí Myší Domky, kde odbočíme vlevo - abychom během více než sedmi kilometrů vystoupali až na šumavské Pláně, o 550 metrů výše. Nejprudší jsou první dva kilometry a pak samotný závěr, ale odpočinkové místo tento nemilosrdný kopec nemá žádné. Za serpentinou nad Svojšemi se sice asfalt trochu „položí", ale ještě není důvod k jásotu, jsme teprve ve dvou třetinách stoupání. Teprve když vyjedeme z lesa, máme vyhráno - toto je kóta 1 140 m n. m. a výš to už nepůjde.

Pokud jedeme na silničním kole, můžeme se vrátit zpět přes Kvildu, Modravu a Srní. Cesta vede většinou z kopce po slušném asfaltu, jen za Kvildou se ještě musíme přehoupnout přes mělké sedlo u Tetřeví slati. Sladkou odměnou je hlavně sjezd ze Srní do Čeňkovy Pily: klesáme nefalšovanými serpentinami, dá se tu jet hodně rychle. Posledních pár kilometrů nás pak provází prudký, krásný tok řeky Otavy.

Královský šumavský okruh měří asi 40 kilometrů a doporučujeme silniční kolo. Netahejte sebou zbytečnosti - na „Svojších" budete proklínat každé zbytečné deko!

Po rovině podél kanálu

Schwarzenberský plavební kanál, zajímavé technické dílo z počátku 19. století, se sice k plavení dřeva již mnoho let nepoužívá, zato podle něj vede báječná asfaltka s prakticky nulovým převýšením. Ráj pro cyklistický potěr a pohodové kolečkáře!

Vyjedeme z Nové Pece na začátku vzdutí Lipenské vodní nádrže. Abychom se odsud dostali ke Schwarzenberskému kanálu, musíme sice trochu nahoru (cyklotrasa č. 1026), ale to je také všechno, jiné stoupání nás už na okruhu nepotká. Cesta kolem kanálu - pojedeme proti jeho toku, ale sklon je tak nepatrný, že to nelze postřehnout - se kroutí hlubokými hvozdy, u osady Jelení máme na cestě proslulý tunel. Z nekonečných lesů vyjedeme teprve za Rosenaerovým pomníkem, kde kanál začínal, a sjedeme k bývalé osadě Nové Údolí na samé německé hranici. Tady jsme v údolí Studené Vltavy, které patří k nejmalebnějším na Šumavě.

Cyklotrasa 1024 nás přivede do Stožce, jediné skutečné vesnice na našem okruhu. Odsud se lze do Nové Pece vrátit vlakem, ale doporučujeme zůstat v sedle. Zbytek cesty převážně mírně klesá, trasa č. 33 nás povede po silničce nádherným údolím horní Vltavy. Za nádražím Černý Kříž mineme rašeliniště Mrtvý luh a pak budeme mít po levé ruce po dlouhé kilometry meandrující řeku, která si tu líně razí cestu zarostlým údolním dnem směrem k Lipnu. V Nové Peci nám tachometr ukáže asi 50 kilometrů

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář